Tmou

Dne  deštivý, v  korunách  stromů

šepot smutku zní, ptáci hvízdají.

Zpívají  píseň   ranní  svou,

mraky plují nad hlavou,

tak lehce, tak mělce

si   dál   plynou

Tmou

předalekou,

ztracených nadějí,

vyšumělých  prožitků,

kde mládí  ustupuje stáří

a naše duše  patří andělům.