Viktorka

Opar nad řekou 

se rozvaluje líně.

S fantazií prostořekou

v mých očích splyne.

Vypráví příběh o ztracené víle,

jak někdy stačí nečekaná chvíle,

kroky ztratí smysluplný směr.

Marně žaluj, že to není fér.

V tom oparu nad hladinou 

navždy bloudí smutná paní.

A není to její vinou.

Nešťastné to milování.