Místo věna pampelišky mám...

Snad žádný princ nemá sociální cítění,
co na to říct? Že časy se nemění...
A jediný poklad, který mu dát mohu,
jsou květy z jabloně, hrušně a hlohu,
snad aspoň zavoní.

A pár pampeliškových žluťásků hravých,
co lehko každý rozezná od mincí - pravých,
a jako nádavek relikvii mého vlasu,
který vypadl mi při zápasu
s kartáčem.

Pár úsměvů, co pozlatí tvůj den,
potom zase odletí snít svůj sen
o princi, který má pro lásku cítění,
který zachytí zoufalé zvonění
pampelišek...