Anděl v koutě

Slabý anděl v křídlech schovaný,
malý blázen v bolesti ztracený.
Křehká duše v lásce zmatená,
a v silnější křídla víra urputná.

Sám sebe smutně objímá,
ani Bůh už se o něj nezajímá.
Chudák, v koutě vzlyká tiše,
v prachu před sebou její jméno píše.

Bojí se okolního světa,
a přitom stačila by krátká věta.
„Pojď a neseď už v tom prachu,
roztáhni křídla a vzdej se toho strachu.“

Ale není člověka, co by to vyslovil,
a není nikdo, koho by anděl poprosil.
Zbyla mu myšlenka, že to ona ho zradila,
že to on zůstal a ona zmizela…