ztracená
ztracená
ztrácím se v hloubce tvojich očí
v němé náruči hříchu
jsem připoutána svými city
propadám touze v černém tichu
noc beze snů se ztrácí
myšlenky ve tmě bloudí
bez jakýchkoliv slibů
za nevěru se soudí
zbývá už jen pár nevyřčených slov
pár černých andělů
noc umírá bez varování
a dává přednost opuštěnému dnu
chlad jako výkřik rvoucí ticho
slzy smáčící konce řas
slib nevinných pohledů
tvá ústa v tichém ,,nechte nás´´
kam poděla se všechna touha světa
tam se už i naše duše ztrácí
věčné teplo tvých dlaní
navždy se s zimním větrem vrací
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Nádherná, fakt krásná báseň. Toto teď není k básni, ale k tobě: četla sem skoro všechny tvé básně (a že jich bylo) a zjistila jsem, že skoro všechny, jsou smutné. Ty jsi taky smutná nebo máš smutné jenom básně...?
12.01.2008 21:53:00 | Pižla
kam poděla se všechna touha světa
tam se už i naše duše ztrácí
věčné teplo tvých dlaní
navždy se s zimním větrem vrací
- Tohle se mi moc líbí, celá básnička je povedená, ale tohle mě opravdu dostalo.
08.05.2007 17:50:00 | mattoni.uz.neni
