Straky
-jedna za druhou
svými-samotu nosícími-těly
/mě provázely dětstvím/
kroužily kolem našich oken
/čtvrté patro to už je síla/
to už si i to tělo padající do hlubin vlastního svědomí
...a tisícerých sebevražd
/často tak bolestných a pomalých/
rozmyslí,jestli skočí
kolikrát jsem se dívala dolů
kolikrát jsem za zvuku vlastních tichých vzlyků
utápěla svůj nářek v pohledech na ty betonové stvůry
/a nebyla jsem sama/
teď už je dobře
už naplakej malá
...dnes tanči v hejnu strak...
a co bude zítra...??
kdo ví...
třeba někdo skočí
Úzkost, tolik nehezkých pocitů... Ale i přes všechny ty negativní pocity, smutky je to hezká báseň.
Moc se mi to líbí.
08.05.2007 17:38:00 | mattoni.uz.neni
Mmořádně pesimistická a přesto brilantní.. i když je to tak smutné...
05.05.2007 14:48:00 | animovaný medvídek Pů