Anotace: Vím,že je to obyčejné a že to není nic moc. Dlouho jsem nepsala básně. Jen aktuální pocit, který nedokážu jinak vyjádřit...
Bojím se,
že se ráno neusměješ, že se nepodíváš
do mých očí.
Bojím se,
že mě políbíš a já nebudu vědět,
že je to naposledy.
Bojím se,
že odejdeš a zapomeneš mi říct:
Sbohem!
Tisíckrát vyřčeno
tisíci možnými slovy.
Tisíc srdcí křičí.
Jenom já
.
Šeptám...
05.09.2007 19:55:00 Markéta..
i já mívám strach, když něco bolí a hlavně u srdce je to ta největší bolest a úzkost...krásná...protože je úpřímná
14.07.2007 20:49:00 SadLily
Někdy i ten nejobyčenější pocit může stvořit tu nejlepší báseň a ty jsi v pár řádcích řekla vše.
12.06.2007 20:31:00 Najlin
Ahoj, no musím říct, že i když jsi dlouho nepsala.. je to super… taky bych se bála.. :) ..
08.05.2007 21:22:00 La Suneteto
Neboj se!
Pak jsi příliš zranitelná.
Víš Baruško, v lásce vždycky prohrává ten, kdo miluje víc!
:-(
07.05.2007 21:54:00 Koci
Nebojte se života, k tomu není důvod. Jděte mu vstříc. Když chcete šeptat, šeptejt. Když chcete křičet - hurá do toho. Zase tak moc dlouho na tý odbočce z věčnosti nežijeme, abychom čas stravovali jakkoliv nepříjemně...