...Ve vagonu...
...Ve vagonu...
Anotace: ...pocitová...
střežím rozviklané židle
a několik vyrytých slov
v odstaveném vagonu
na konci světa
v zapomnění
jak figurka věže
vypálená skrytou silou
života všedního
přemýšlím nad tahy
v minovém poli
za tratí s kytarou
starou pravdu vytahuju
v melodii z akordů
pro slzy do tváře vtisknuté
a holku s lahví rumu
po boku
ozvěnou hledám milence
z protějšího domu
vystřízlivělou harmoniku
starého mládence
která vždy zněla
do šera večerů, do bolů srdce
v zapadlém koutu nádraží
vlaky dál se míjejí
nehoukají na pozdrav
ve staničním okně
svíčku zapálili
za něj, za mě..jenom tak
odcházím...
a zítra ve vagonu
zrazený tichem
zašeptá promiň
které stejně
ani jeden z nás
neuslyší...
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk14.05.2007 18:29:00 jaňa
krásný a dsot smutný, aspon podle mě. ale nemá cenu se zavírat do vagonu!!! To si pamatuj a pokud je to možný aspon trochu tak žij.
14.05.2007 11:01:00 Lota
...uslyšíš, uslyšíš...je zvláštní, že vlaky jsou nám takovou inspirací...a díky za návštěvu...jak jsi psala...budeme prosit spolu, čím víc nás bude, tím prosby budou více vyslyšeny... :-)))
13.05.2007 20:20:00 prostějanek
Možná by to chtělo vylézt z toho vagonu a podívat se po světě ;)... a ten rum mi něco připomněl... :D
