Lysá III (Lysacup)

Ranní je hodina pátá,

chystám se na Lysou,

ty spíš pod larisou,

zatím čas jak blázen chvátá.

 

Vypálí ve chvíli,

mráz krutý do tváří cejch,

severák přes horu dejch,

zaskučí, zakvílí.

 

Běžím zas ve sněhu,

úsporně nabírám dech,

horký pot teče mi po zádech,

nohy však hladové po běhu!

 

Hang strmý ve dvojí trasu se dělí,

na nic už nehleď, nahoru makej,

neptej se kopec dlouhý je jakej,

Plíce a srdce Ti formu včas sdělí.

 

Už skoro jsi na cestě nahoře,

posledním křovím se dereš,

neříkej, že na všechno sereš,

rozběhnout pokus se v pokoře.

 

Nad hangem nachází,

se zrádná rovinka,

vždycky Tě provází,

sotva to novinka.

 

Šeptá Ti do ucha,

Veselá žabička?

Vzdej to, nač honička?

Hle jaká ropucha!

 

Na závěr sjezdovku severní prubni,

I toho mlaďocha, co nemůže už,

v cíli pak sprintem ho rubni,

Bys sobě dokázal, že stále si muž.

 

Toliko vzpomínky na zimní závod,

co běhal jsme každičký rok,

není to pražádný návod,

jen pocit sdělený, jak bolí krok.

 

Volali na mě doma,

že starý jsem cap,

a hlupý doparoma,

bo běhám LYSACUP?

 

Kdyby mně osud,

přes prsty nedal,

stále bych hledal,

a běhal dosud.

Stále mám cukání,

než doma ležet,

do hory běžet,

tolik mé vyznání.

 

Dneska běh dlouhý,

ve snu a v noci,

pokus to pouhý,

zkurvená nemoci