Velká chyba

U jezera dívka bledá,
usedavě plakala,
marně nyní radu hledá,
proč na matku nedala.

Poslyš, dcero, řekla máti,
až se budeš milovat,
nezapomeň prášky bráti,
nebo budeš litovat.

Na prášek si nevzpomněla,
češe se a maluje,
jako růže býti chtěla,
Pepu přece miluje.

Zapomíná velmi často,
krása ta je přednější,
zoufalé pak dělá gesto,
nad sníh je vám bělejší.

Čeká děcko, milý zmizel,
nechtěl ještě otcem být,
soud vyřešil tuhle svízel,
alimenty bude mít.

Smutně končí lásky spory,
může za to paráda,
nehledá už módní vzory,
vždyť je to jen šaráda.