Slušná jsem a nóbl dáma,
bohužel jsem stále sama.
Čtu vám díla klasická,
nejraději lyrická.
Z vilných básní strach mě jímá,
tahle slova jsou tak přímá.
Duše moje nebohá,
chvěje se jak mátoha.
Přesto tyto verše hřejí,
muže já si tuze přeji.
Snad mi s jistou noblesou,
milého pak přinesou.
Proč ty verše sexuální,
měla jsem za triviální.
Možná, připouštím si zdáli,
v klášteře mě vychovali.
...že by o mně? :) ... možná kdysi, nyní už mohu číst si...třeba básně sexuální...dojde nanejvýš k červenání, ale každopádně k pousmání :) ...
05.06.2009 16:28:00 | toužím.jít.dál
I vy páni nevíte co se za zdmi skutku děje...kdyby jste to věděli sešli byste na kurděje.... Psavečku díky za úsměv ve službě moc jsem ho potřebovala ..
03.06.2009 17:26:00 | Nút
No jo ale jen co se otevřou dveře kláštera..to začne :-)
02.06.2009 20:50:00 | Chancer
...pousmání
vyvolání
není málo,
když zahřálo...
02.06.2009 20:22:00 | rybí prdy