Na zahrádku časně z rána,
šel jsem branku opravit.
Když tu na mě volá Jana,
mám se u ní zastavit.
V její chatce káva voní,
díky za to pozvání.
Myšlenky se hlavou honí,
v napjatém to čekání.
Její pohled skrýval výzvu,
jak bych mohl odolat.
Na duši by měla jizvu,
nechci trauma vyvolat.
Mnoho roků už se známe,
zhřešili jsme poprvé.
Výčitky teď oba máme,
když se řekne: Teprve.
Ze života. Nejvís se mi líbí vymakanej závěr, tedy ten najednou neočekávanej smysl, kterej se tam vyklube slovem "teprve"
03.07.2009 23:13:00 | René Vulkán
Jóó, když některá zavoní jahodou ... To se těžko člověk brání ... až se neubrání.
02.07.2009 13:26:00 | Zasr. romantik
Chatky, výzvy, kávy vůně
kolkolem jsou rozeváty
lákají na hostinu
krásné nálezy i ztráty
mrštností co sluší kuně
snad vás ještě dostihnu
***
Jiří senior
02.07.2009 10:51:00 | j.c.
Psavče napsals SHIT!!!
01.07.2009 22:42:00 | Horacio