Sluníčko se směje,
že jsem jeho kráska,
mé se srdce chvěje,
utekla mi láska.
Měsíc tiší muka,
štěstí moc mi přeje,
já jsem však bez kluka
a též bez naděje.
Také hvězdy svítí,
do mé duše více,
hochů je jak kvítí,
rozjasnit mám líce.
Děkuji vám drazí,
z těch vesmírných světů,
už mi nic neschází,
jiný milý je tu.
Někdy dlouze láska lásku hledá,
aj když se to vlastně nezdá...
... štěstí stojí jekom kousek opodál.
05.07.2009 22:39:00 | NikitaNikaT.
Jó vesmír, mám pochopení. S kolika hvězdičkama jsme už byla na kávě, nemám sečteno,ani ty zbývající. A slunce s měsícem se také nezdráhá semnou debatovat:-)
05.07.2009 20:16:00 | kikis
Milá útěcha ;-)
05.07.2009 15:14:00 | Chancer