U oblak a přece na zemi

Na kopcích milovaného domova
pryč od světa šíleného ruchu.
Do trávy měkké schoulená
od oblak vzdálená jen trochu.

Od větru něžně hlazená,
ten rád hraje si s mými vlasy.
Na voňavé zemi položená
kolem hlavy byliny plné krásy.

Dálka v horizontu se rýsuje jasně,
sny, dobrodružství, svobodu slibuje.
Vrátím se do tohoto momentu? - ptám se marně.
Ani nejsilnější bolest, to, co mám v srdci, nevysaje.

S Liškou, ochráncem, za sebou,
upírám oči k okamžiku i budoucnosti.
S věrným přítelem s malou tlapkou,
vždyť přece nemůžu upadat do strachu a lítosti.
S Bohem jež zde, i všude je se mnou,
On nedovolí, abych propadla se do propasti.