Les mě ptačím zpěvem vítá,
také vůni jehličí.
Nad hlavou mi datel lítá,
občas sojka zakřičí.
Mířím tedy v husté mlází,
cestu já si vybírám.
Hříbků pár mi v koši schází,
tam je jistě nasbírám.
Kozák z mechu na mě kouká,
potom hříbek maličký.
Do houští se cosi souká,
vidím dívčí nožičky.
Kdepak houby, zájem mizí,
Janíčka to vyhraje.
Není pro mě děvče cizí,
zamíříme do ráje.
Když se potom z lesa vracím,
můžu býti spokojen.
Mám prý talent k lesním pracím,
též jsem dobře vyzbrojen.
To se hodí. Na to se nezapomíná. Je to jako jízda
na kole (nebo na pojízdném křesle?)
22.09.2009 21:19:00 | jehlaspichlas
Lekla jsem se, že by jenom houby? Kdepak... Psavec si umí jinak hrát se slovíčky a ženy má rád.
21.09.2009 21:16:00 | strawbery
Výzbroj ta je nutná..ST.
21.09.2009 20:23:00 | Acham
Šťastný to houbař! Škoda, že si všichni svá loviště tak tajíte :-D
20.09.2009 23:06:00 | Chancer
Kam ho chodíš,
brachu smělý,
brousit, aby níž
pronik' do té skály?
20.09.2009 22:56:00 | Zasr. romantik
Zrovna jsem přijel z hub,
byl jsem tam úplně sám,
nenašel jsem jediný dívčí chlup,
ale houby mě též ukojily,
vidím v nich lesní víly
ST
20.09.2009 21:04:00 | Kars