Nedala si pozor Háta,
leží v louži plné bláta,
vzteká se a děsně kleje,
naštěstí už slunko hřeje.
Trdlo je ta naše Háta,
na louce se směje táta,
matka spěchá ku pomoci,
vždyť je dcera po nemoci.
Nové šaty, jaká ztráta,
vzteky brečí nyní Háta,
nepomohl hadr, vata,
tak se mění na hulváta.
Doma máme velké dláto,
osekám to bláto, Háto,
Herodes jsi a ne táta,
prská matka rozesmátá.
V neckách potom Háta sedí,
zlostné slzy přitom cedí,
do práce se matka dala,
řádně dceru vydrbala.
Třikrát vodu vyměnila,
než je dcera čistě bílá,
vyhýbej se loužím, Háto,
ať zas nejsi samé bláto.
Možná táta nepochopil, že má bláto
blahý vliv
na kůži tu rozesmátou
Háta chce být na obdiv...
04.11.2009 12:58:00 | šuměnka
Rytíř čeká na Hátu
přichystal již komnatu
krb roztopil jako pec...
Příje Háta nakonec?
***
Jiří senior
03.11.2009 11:11:00 | j.c.
Ta naše Háta copatá
skáče z louže do bláta,
potom v blátě čvachtá
je to prostě Háta...
02.11.2009 22:20:00 | Květka Š.
Líbí se mi, jak si pohráváš a připomínáš téměř zapomenutá česká jména. :)
02.11.2009 20:49:00 | Dota Slunská