Na tisíc přání člověk mívá,
když mládí v žilách klokotá,
pak slevuje, jak už to bývá,
život se různě zamotá.
Malá přání vždy časem zmizí,
snad byla příliš dětinská,
velká chráníš jak zlato ryzí,
než odnese je hostinská.
Přání když zbývá jenom málo,
výběr též není veliký,
sám sebe ptáš se, co se stalo,
proč patříš mezi komiky.
Tleskám. Moc hezká básnička.
Patřit mezi komiky je zásluhou daleko větší než napsat proslulou tragédii, protože radosti postupně ubývá.
09.08.2010 12:19:00 | Rikitan
Báseň skvělá -beze sporu, ale z toho množství
/přes tisícovku/teď jsem v šoku.
A každá jiná, vtipná, pokud vím.
To věru pochopit neumím.
14.03.2010 20:49:00 | s.e.n
Vrátil jsem se. Chtěl jsem ti ještě přidat. Nejde to. Tak alespoň takhle. ST podruhé!
11.03.2010 20:07:00 | Zasr. romantik