Anotace: ...
Zasmálo se...
V zachumlaných sněhulácích se probudil život.
Otevřeli oči
a s úžasem si prohlíželi svět
zamrzlý v bílé pohádce
a přece krásný...
Dýchal studeně
a přece žil.
Osvobozená slova vyklouzla z úst
jako ze zamrzlé jeskyně
A nebyla to jen tak obyčejná slova.
Hřála...
A děti se smály
Už dlouho
vlastně hned od začátku zimy
a vlastně ještě dřív.
NĚCO se vrátilo z teplých krajin zase mezi lidi
a milióny nevěřících slavily narození Ježíše Krista
aby na Něj přes noc zase zapomněly...
A z hloubky vesmíru se na ně nesměle usmívalo zimní slunce...
04.05.2018 09:32:11 uživatel smazán
Tolik síly je v těch slůvkách
tolik obrázků a citu
nejde jinak než
ST
a jsem rád že jsem našel
04.05.2018 16:02:37 hanele m.
díky díky - to jsem napsala tuším v 18 letech plus minus - jedno z mých nejstarších dochovaných děl - dvě ještě starší ti pošlu vzkazem :o)
07.05.2018 07:17:27 uživatel smazán
to budeš hodná :-)
31.07.2012 18:15:54 uživatel smazán
někdy se vyplatí zahrát si na pana čáslavského. jako bys to ani nepsala ty. a přitom je to silné, neuvěřitelně! taková ta dokonalá směs odevzdání se a naděje. pro mě jsi tedy literácká jednička už navždy, Luku.
11.05.2011 18:01:00 Danger
Začátek máš pohádkový,pak máš příjemnou atmosféru a nakonec zamyšlení.Spíš vnímám báseň o sněhulákovi,než o zimním slunci,ale to se nevylučuje :-)