Porodní bolesti trestem jsou,
za moji duši neřestnou
Bolest, kterou každá žena prožívá,
za to, že si s muži užívá
Já starostí mám však mnohem více,
vždyť otců může být na tisíce
Tisíc ne, to jsem trochu přehnala,
ale z mnoha muži jsem lehala
Kontrakce mám stále častěji,
už ztratila jsem veškerou naději
Komu pak ukážu drobný uzlíček
a zašeptám, že je tatíček
Všichni vědí, že jsem šlapala,
i do jakého maléru se dostala
Pláč ani lítost nic neřeší,
zas bordel bude mé přístřeší
Promiň a odpusť mi, robátko,
že s matičkou budeš jen nakrátko
Jakmile mi to tělo dovolí,
zas budu mít klienty v posteli.
asi se budu opakovat, ale fakt skvělý. Už se těším na další vaše nové básničky...
08.01.2007 19:43:00 | honnnzik
Lituju ten malý uzlíček,který za nic nemůže...Jsem plná rozporů a emocí nad obsahem,který píše život...
01.01.2007 12:49:00 | ququ
Mě se svět šlapek taky nelíbí, ale realita už je taková. Můžeme před ní zavírat oči, ale tím ji neodstraníme.
26.12.2006 14:05:00 | Psavec
Báseň je to asi dobrá, nevyznám se tak moc, ale příčí se mi s mým vnitřním světem, proto neznámkuji...
26.12.2006 12:59:00 | habebty