Čtu tu spoustu básní a úvah,
když vám někdo umře, jak to bolí.
Já mám to trochu jinak.
Oni ve vzpomínkách jsou tu s námi.
Jejich duše je ukrytá,
ve věcech co ony u sebe měli.
Stačí, když člověk se jich dotýká,
a oni zas tu naší hřejí.
Nechte si vždy na památku,
co oni brali do svých dlaní,
oni vám zas na oplátku,
klidný spánek dají.
ano, i ta nová je opět krásná... pro někoho smutná, já se tu usmívám... je v ní klid... toho kdo ví... :)
11.03.2012 13:07:03 | Radhuza
Děkuji. Já mám pár takových věcí, a když je beru do ruky, tak mám pocit že ti lidé jsou v tu chvíli se mnou. Mohl bych o tom klidně vyprávět příběhy.
11.03.2012 15:36:32 | korzar