Už se mi nechce plakat

Anotace: Jedna z mých prvopražských depresí (aneb mladé děvče z hor poprvé natrvalo v Praze nestačilo kulit oči)

Už se mi nechce plakat

Co je to za svět,
kde bloudím jak stín,
barevný stín jehož nevidí,
co je to za zem,
kde žít se má hned,
a kdo tu chce žít ten zabloudí.

Co je to za lidi,
míjí mne stálě,
lhostejné pohledy do očí,
co je to za loutky,
bolest nevidí,
jiskra jim v hrudi neposkočí.

Co je to za city,
jsou mi tak cizí,
vpálené odznaky pod kůží,
co je to za skladbu,
lež tvoří noty,
toho kdo naslouchá usouží.

Co je to za lásku,
podivně prázdnou,
přítel přítele pozardousí,
co je to za stesk,
nevydá hlásku,
žijící lidé vzpomenou si.