Klášterní blůz
a nohavičky pradlenek
jako stvol v bičíku neřesti
když zaprášené jsou cestičky
v klusu klus
polonahých milenek
na Muchových obrazech radosti
a deštivé paličky
mokře bubnují
do vějířů fantazie
jako baroko
a v západu slunce panny lelkují
to svět patří nám génie
daleko a vysoko
a hluboko ve středu země
je krajina naplněných iluzí
a vodopády splněných snů
jako malá mrňata v pleně
zahalená peřinkou noci
do nadcházejících dnů
kdy půjde o holý život
a o střet mocných sil
proto nebe změní obrazotvornost
ve vlastní prospěch
je to podvrh a ty přece nejsi idiot
natož aby jsi se bil
za něčí neschopnost
a nestihl v dítě dospět.
Díky tobě (a několika tobě podobným) si opatrně začínám myslet, že se Liter kvalitativně opět zvedá.
ST
22.03.2012 20:17:41 | Aťan