Možná se jednou potkáme
a znát na sobě nedáme
ŽE něco víc,než úsměv vřelý
svázal nám naše životy
na čase nezáleží ať si plyne
jak nitka osud náš se line
a žádný uzlík nezastaví
co přiřkla věštba nám.
ze špulky nekonečné se vymotává
sem tam zadrhne,to se stává
však švadleniny prsty hbite
s uchem jehly si poradí
tak si v tom pulsujicim běhu
po cestách pravidelných stehů
Užívám vše co osud dá mi
a nechystam se spát
snad jednou potkáme se...osudu nevyhneme se...a ty jsi ji krásně zveršoval...:-)
01.05.2012 18:49:24 | střelkyně1