Druhé já

  Představ si cestu širokou jak sál,

  a na tý cestě dítě.

  Chvíli stojí, kouká po letadle,

  pak zas s radostným výskotem běží dál.

  Najednou ztichne, pohled u země,

  nádech, křik.

  Dupe a poskakuje na jedné:

  Nechci mít stín a stín chci beze mně!

  Chtít můžeš, však osud byl dán,

  smiř se s tím!

  Tvůj stín je tvé druhé já,

  jen v tmavé noci smí být odkládán.