Omšelé verše

Nekonečná silnice podél cest,
lemována fény do vlasů,
oddáni svým cílům z gest,
rukou, co ponoří se do klasů.

Obilných zrn,
kam jen hvězdy dohlédnou,
jeden krásný prs,
tam, kam jen mužské ruce dosáhnou.

V kolenou tiché vrzání,
staroba přišla znenadání,
život utekl k vratům zrání,
ke konci života, kdy sny nemají zdání.

Omšelé verše několika slov,
beze smyslů, ale života bohémy,
dobrý mohl bych srdcím popřát lov,
ale zasadil bych tak do srdce krvavé rány.


Oči plné,
slz,
kam jen dívají se,
vždy zavřeny jsou.

Oči plné,
krásy slov,
kam jen dívají se,
vždy do nebe hledí si.