Bolest v srdci

Anotace: Tu mám snad odjakživa, jen poslední dobou jí cítím čím dál víc...

 

Starosti a bolesti mého světa,

Na mladé tváři vrásky přibývají,

Po radosti a štěstí je veta,

Ach, kdy už mi trpkosti pokoj dají.

 

Hlavu v dlaních skrývám,

Slzy, jen tečte po mé líci,

Pocit beznaděje mívám,

Když slunce v dáli je spící.

 

Tak se tiše ptám,

Budu vůbec někdy volná,

Zatím s pláčem usínám,

Snad štěstí přijde zvolna.

 

Však mě zatím souží dál,

Ti lidé kolem všude,

Ty rady, co mi každý dal,

Duši ničí, nic z ní nezbude.

 

Blouzním, bloumám v uličkách,

S sebou bolest v srdci si nesu,

Slyším o upřímnosti lupičkách,

Nevím kolik toho ještě snesu.

 

Čistá láska kolem uvadá,

V mém srdci naděj hasne,

Hvězda přání nikde nepadá,

A můj dech svíci zhasne.

 

Ach lásko, kam jsi odešla,

A upřímnosti, kde jsi,

To snad chvíle konce nadešla,

Snad tak krutá nejsi.

 

Má slova ani snad nemají cenu,

Modlitby mé nikdo nevyslyší,

Lidstvo přešlo na jinou měnu,

A zoufalý můj výkřik nikdo neuslyší.

 

V srdci mém zeje hluboká rána,

A z ní dál ční nůž,

Pocit mám, že nedožiji se rána,

Ze rtů slzy smývají růž.

 

Všude nacházím jen zradu,

Nikdo mě už nad vodou nepodrží,

Potichu tmou se sama kradu,

Opatrně obcházím kolem starých strží.

 

Srdce chtěla bych si vyříznout,

Abych vůbec nic necítila,

A tiše nechala pryč jej plout,

Však co za člověka bych to byla.

 

Vždyť lepší bolest v srdci mít,

I když v prsa se bezmocí biju,

Než naprosto bezcitná být,

Alespoň vím, že ještě žiju.

 

Když se slunce k horizontu sklání,

V mlčenlivém odevzdání stále dlím,

Již nechci dál žít ve sklamání,

Ach, pověz co mám dělat s tím.

 

Tak mohu dál jen doufat,

Že jednou se vše k dobrému změní,

V napětí stále si zoufat,

Snad jedna slza moře zpění.