Anotace: O tom, jak to mají básníci mnohem těžší než se zdá...
Sbírka: Složené z papíru
Zas ten známý zmatek v hlavě
po noci dlouhé těžké kalbě,
přepadl básníka nutí ho psát,
šíleným tempem s verši si hrát.
Prokletí básníků, jak každý ví,
ne vždy se najde, někdo kdo rozumí.
Co chce lehce vyjádří
pravdu, city i že se nedaří.
Básník vidí široce,
jeho srdce taky,
umí žít i divoce,
ať je slunce nebo mraky.
Někdy chce abys ho chápal,
no a někdy ne,
možná on sám v básni tápal,
napsal ano místo ne.
Tak zkuste hledat v básni víc, ona má rub, nejenom líc.
Líbí se mi obsah předposlední sloky (možná on sám v básni tápal). Opravdu se mi stává, že někdy ani nemám v úmyslu něco v básni sdělit, a čtenáři si tam najdou, co je oslovuje. Právě ty básničky pak mívají největší úspěch.
Stálo by ale za to víc pracovat na rýmech. (hlavě-kalbě, vyjádří-nedaří). Srovnat délku veršů.
05.07.2012 14:38:43 | Hesiona-Essylt