davem

davem

volím své kroky opatrně
svá slova zvolna vypouštím
dívám se přímo
neohlížím
když schválně vrazí
odpouštím
cizinec v davu
náhodná duše
co kdyby spadla
nevstane
byla by všemi prošlapána
pak srdce v ní
bít přestane
někdy se snažím
u okraje
té těžké cesty tiše stát
po známých tvářích
marně pátrám
na cestu bojím
sám se ptát
necítím potřebu dál se trápit
nevidím žádnou naději
v chaosu
zmatku
pohrdání
odcházím nocí k naději
Autor zamotán v nedospělosti, 28.08.2012
Přečteno 273x
Tipy 2
Poslední tipující: Kirsten
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

to zní strašně smutně
já davy nemám vůbec ráda - nevím proč to tak někdy na mne přijde ale najednou se musím sebrat a z davu okamžitě zmizet v hrozné panice.. ale naštěstí to tak není pořád

29.08.2012 10:42:36 | hanele m.

popsala jsi můj pocit, když jsem já v davu. děkuji..

29.08.2012 22:37:33 | CCGREE

Davy nejsou dobré místo pro básníky. :))

29.08.2012 22:59:33 | zamotán v nedospělosti

Přirovnal bych to k pocitům fanouška hostujícího týmu který se snaží
prodrat kotlem domácích k východu..
ale byl to jen pocit,fotbal nemusím ;-)

29.08.2012 22:36:08 | zamotán v nedospělosti

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí