davem

volím své kroky opatrně
svá slova zvolna vypouštím
dívám se přímo
neohlížím
když schválně vrazí
odpouštím
cizinec v davu
náhodná duše
co kdyby spadla
nevstane
byla by všemi prošlapána
pak srdce v ní
bít přestane
někdy se snažím
u okraje
té těžké cesty tiše stát
po známých tvářích
marně pátrám
na cestu bojím
sám se ptát
necítím potřebu dál se trápit
nevidím žádnou naději
v chaosu
zmatku
pohrdání
odcházím nocí k naději