Lhot se

Jitro se pomalu blíží
když členové se z vyhřátých spacáků plíží
venku ranní opar se vzduchem vznáší
expedice náklad pomalu naváží
k tomu dým a ohýnek vstoupá vzhůru (snídaně!!!)
už snad jsme připraveni na náročnou tůru ...

Krok za krokem jdou členové neustále vpřed
vychutnávají zelenou krajinu, za chvíli už jen led.
Únava se dostavuje, pod tíhou nákladu
který vynášíme, než jsme měli poradu. (je tady zkratka...)
Kapička padá a snáší se na zem
když vzhůru a zpátky,stoupáme a klesáme jen.

Svědomí ti namlouvá ať to vzdáš
sám si dáváš otazník a hledáš? (kolik máš sil)
Jestli nohy šlapou a srdce bije
jenže vidina týmové práce ohromě žije.

Na chvíli se zastavíš, vdechneš okolní krajinu
okem zkoumáš tu rozlehlou bílou planinu
vidíš stromy v bílém kožíšku, třpyt diamantové sněžné záře
z ničeho nic se prohnala kolem divoká mrazivá bouře. (joj to to studí)

Vrchol už pomaličku se přibližuje
vyčerpání hned pomine a energie graduje
euforie a radost, na vrcholu panuje. (a ten rozhled)

Expedice pokořila tuhletu horu
škoda že neexistuje výtah dolů.
Vyhráli všichni, děkujeme Jeeti a pořadatelé
tak zase příště drazí přátelé. (zase příště vzkůru k nebesům)