Hej, holko copatá

Anotace: ... podzimně...

Hej, holko copatá, co mátou voněj
tvoje teplý dlaně a hrajou odevzdaně,
o letní trávě s motýly a zlatě v lánech obilí

S retuší chodíš po osudových cestách,
náladu šiješ po hevábí nití
Jemnou máš duši a v pevně šitých botách
ti život maluje smutek i smích

Ze stromů padá poslední síla léta
to babí už s ranní mlhou odplouvá
A podzimně se tváří ptáků křídla
když z mraků studené jitro dopadá

Do tance zve poházené listí
šustí si v podpatcích vzpomínkový chór
Hlavní trasu z měst lemují vysvlečené břízy
přírodou zazněl podzimních tónů zvon

*

Pojď, půjdeme do svařáku ukrýt svoje touhy
a struny na chvíli hřát do krbových hnízd
Aby pak s jarem až teplo se k nám vrátí
jsme mohli na loukách své lásky rozložit