O zrození ženy

Stála na balkóně
s krabičkou klidu
baleného po pár gramech
a věděla
že s každým nádechem
by mohla umřít ještě víc

A slzami hasit konečky
prstů svého ega
co jí propletlo hlavu
skrz
jako jeho ruce v klíně
nebo inkoust na jazyku

Že by mohla pít ten dým
až do vlastního dna
nebo než by ji to otrávilo

Tak si radši
s výrazem předčasně sestřeleného vrabce
přisedla paty
a rázem omládla o celý svůj věk

A nechala se potratit
z vakuovaného balení
vlastního těla
rovnou do poschodí

kde děti ještě chodí
                           spát