Déšť v zimě

nevšední světlo proniká skrz zavřené dveře
za nimi zatím vyrůstají bílé růžencové keře
bílé jako sníh, jak nevěsta co ztratila v závěji ženicha
její nářek v těch chladných lesích už pomalu teď utichá

a hlasitě se ozývají ti, kterým oba milenci scházejí
na louce se den co den všichni společně sklánějí
před zimou, mrazem dokonce i osudem života
postupem času zničí všechny kolem nenápadná nicota