tunely ze světů

 

 

kopeš kolem sebe

tunel napříč nebem

jen aby si

jako kdysi

došel do pekel

 

 

pokorně odevzdal zvací dopis

s červeným lemováním

a já tě sháním

po kolenou lezu

podél zdí

do zdí až se svezu

splynu s omítkou

oloupu se v čase příštím

vlhká z pocitů

tvé věčně poloprázdné vany

a šedou linku lemování

dávnou nevnímám

 

kolikrát chtěl si se rozpustit na lžíci

jak naše sněhobílé štěstí

pečlivě po dávkách

rozzářit si  svět

jen ty cesty zpět jsou  stále těžší

a já se bojím chvíle

 kdy se nevrátíš

kdy sama před tvým tunelem

snažíc se odolávat září                (světla co mě vábí)

co za tebou mě lákat bude

s rukama svázanýma

s vyschlýma slzama

to kvůli lžím co na prameni

dusí lásky proud

 

nečekám dobré zprávy

už dávno ne  ... jen oznámení

o místě dopadu o tvém nalezení

a doufám že to bude v pusté krajině

to jen  že ten kráter  co tvůj návrat zdobí

působí tak lacině

a všichni kolem co by třeba stáli

jsou tak nevinní