Ještě před odjezdem vlaku

Ještě není v pohybu
vlak.
Těsně před odjezdem
slečna hledí
nikoli
z okna
do zrcátka.
Štětečkem
snaží se o veledílo
na tváři,
Řekl bych,
že se jí to
příliš
NEDAŘÍ.

Líčení
vystřídala
snídaně
ODHODLANĚ
zelený jogurt
do dlaně
ACTIVIA
s bifi,
lze říci,
že kosmetické studio
je nyní bistrem,
mnohý snaží se
usiluje
a jen málokdo je

MISTREM.

Do vedlejší čtveřice
SEDADEL
dvě bledule
nemající PEL,
však mající
notebooky.

Jedna
jala se k otevření,
zamyšlení
a křídový
obličej
osvítil chladivý
světelný pramen.
Je okolo šesté ranní
tolik jsem
ZNAVEN.

Ocenil
bych ticho
snad bych i zuby
vycenil
na znamení
úsměvu
na děvu.

Hodnotil bych
možnost spaní:
„Slyšíte
vy dvě bílé paní?“

Konečně kladná
změna.
Přistoupila opodál
drobná
s asijskými rysy.
Nejeden by o ni stál
je krásně nalíčená,
nic nedohání ve vlaku,
jako ta, co svačí
a ospalé má oči.

Jakoby měl být konec
všem dobrým zprávám,
za mými zády
tři báby
zaníceně
klevetily
nad prezidentskou
VOLBOU,
nad stravenkami
nad nemožností
uplatnit
JE.

Ač sedadla u mne
Jevila se
VOLNÁ
seděl naproti
holohlavý muž
v kápi.
S tetováním
v záruce
na
RUCE.

V době,
kdy by nejeden
rád ve vlaku spal,
přisedl si pán
s dítětem
v ranném
školním věku.
Ospalým ránem
nedovolil jiným
spáti,
neboť ke všemu
vytáhl chlapci učebnici
matematiky
a jal se
POČÍTATI.

Je čtvrthodina po šesté
a bodrý muž
telefonuje
podruhé
své paní.
Nejprve líčil,
jak došel k výsledku
příkladu
a poté žádal
o doslovnost
anglického
překladu

ODPOVĚDI.
Na mé kštici
přibylo
pár šedin.

Nestačím
zamhouřit oko
VLAK
klopýtá
o výhybky
zahlédnu obrysy
asijské dívky
už se obléká.
Vpravo
s laptopy
bledule
udělaly
KLAP
a zůstaly
STRNULÉ.

Zanedlouho stanice
a pohledná
samice
tiskne obličej
doslova
do skla dveří.
Naposled
pohledem ji
změřím
Nedbale se
PLOUŽÍM
po úsměvu jejím
toužím.

Klimbám
v tramvaji,
doufám
POTAJÍ,
že procitnu
v předposlední
Stanici
SVĚŽÍ
Kdoví?

Je mi nevolno,
za okny stále
SNĚŽÍ.