Smích léčí

Sníh chladí rány
tam pod kůží
vepsaný…

Tvým otiskům
ve mně vrytých
beru nit
a začínám chtít
svý touhy skrytý
nechat jít
nechat plout…

Ze vzpomínek
snažím se
odepnout
ať můžu svět
pořádně
nadechnout…

Hvězdy se třpytí
do vlasů padají
na cestu
jasně mi svítí
a v očích pak hned
roztají
to štěstí
co každý rád
zase přišla jsem na to
jak krásné je
se smát…

Ráda pošlu ho dál
s úsměvem přece
jde všechno líp
a smutek není král
v široké řece
života
je to jen
schůdek něčí
hloubka rýh
na cestách
kde každého z nás
léčí
smích…

A já se uzdravím
poslouchám šeptání
o zítřcích
kde večer
už není bolavý
a pomalu
kyj svůj odklání
je mi fajn
celkem vzato
když vím
že některé dny

prostě stojí za to…