Malířka

Rozbalila kapesník v růžku s monogramem
takový ten starý posetý kytičkama
Co přikrývala večerem i ránem
slanýma vzpomínkama v sepjatých dlaních

S měsíčním svitem po nocích rozmlouvala
o tichém snění v jaru kopretin když zima tála
A stín prodloužil svoji ruku od paty až k vlasu
To ráno něžnou písní i slavík v tónech oněměl

Do trávy vešla závojem mlhy omotaná
s pastelem duhy vpleteným do vlasů
Ze srdce tíhu otiskla do malířského plátna
kde modrou oblohu polila svitem dnů

Za větrem odešla bolavost nevyřčených snů