Hluboko v duši...

Lehkostí naděje se nechat houpat
a očekávat v prudkém slunci stín
Pak čekat, jestli z trsu rudých jeřabin
korálky času budou,
živé růže z poupat
a položit je něžně na tvůj klín.


Vzpomínky v hrsti, čechrat je a doufat,
a ještě jednou nechat zaplašit můj splín,
že věčnost není, myšlenky vstanou z rozvalin.
Jen malou chvíli budou
srdce v lásce koupat
a provždy smažou nejhorší z mých vin.