Tři od Nadi

Pod jinany 

Naďa

 

Tichá velebnost,

jež umí z lásky plnit každou zlost.

Stačí jen pohladit váš rozbrázděný kmen

a žasnout: „Je tohle skutečnost či snad sen,

že proudí po mých rukou síla

až tam, kde předtím jen pochybnost byla?“

Díky. Už není.

Stydím se trochu s uzarděním 

objímám očima ten prostor nad větvemi.

Vím, že se vrátím. Krásně je mi.

 

* 

 

O smrti

 

Představuji si ji jako laskavou stařenku,

která dává požehnání

životu, přátelům, všem láskám. 

               Jako díkůvzdání.                

Jako vysvobození od bolesti světa,

od všech těch trýzní na duchu i na těle.

Už tuším, až objeví se, že pozdravím ji vstřícně

a možná, že i vesele,

bude-li vědomí mé zachováno.

Mám dokonce i jistotu, že všechno dobré i zlé,

čím jsem žila,

nechť odpustí mi, kterým jsem ublížila,

v tu chvíli bude čestně dokonáno.

 

* 

 

Zimní den

 

Je nádherně.

Mé myšlenky tě opouštějí nevěrně

a oči slunce líbat chtějí

a ústa hladit chladný vánek.

Vše kolem mne jak svatostánek

mne obklopuje něžnou září,

den laskavě se na svět tváří

a radost v mojí duši věstí,

že právě se mě dotklo štěstí.

 

***