Pozdravy z války

 

Válka je převlečená beznaděj, můj vojáku,

nutí tě odhodit srdce štít v boji,

bezsrdcí bloudit životem,

krev v bitvách vínem proléváš  do spánků

a šrámy na duši těžce se zhojí,

pomalu trávíš ji jedem.

 

Viděl jsi potrhané dítě, jít ulicí,

jež popraskala  ve švech žalem,

hledalo slovo doma-v popelu

zatím, cos pálil hranici,

malý chlapec drobil si cestu chlebem

odsouzen k nezdaru.

 

Pozdravy z války na křídlech holubic,

rudé růže přijdou do kostela,

ticho je starý varhaník,

slovy zamčená do obálky, nevíš nic,

o tom, co ukrývá Compostela,

že láska je válce protivník.

 

Člověk je katem vlastní doby,

vše krásné proměněné v prach,

smrt dýchá nocí do ztracena,

lásku by dražili za zlaté kovy

v obilí na chléb seli strach,

život je příliš vysoká cena.

 

Ale ne pro lásku, doufám v ní,

doufám, že spatříš ji svítat v sobě

a srdce neproměníš v kov,

člověče možná jsi odsouzený

vrostlý ve vlastní soupodobě,

ale činy jsou přehradou Tvých vlastních slov.

 

...Prosím, povol stavidla...