Mé pravé JÁ

Hnědé, husté, dlouhé vlasy,
zelené oči mám,
dosti chybí mi do krásy,
„tátovi“ se nepodobám.

Žiji převážně hudbou,
ta přináší mi radosti,
ale zřejmě nejdu z dobou,
Mozart je lidem ke zlosti.

Mě neodradí druhých mínění,
já jiná a svá jsem,
Na mě nikdo nic nezmění,
jdu si přímo za nosem.

Miluji knihy, úvahy a vzdělání,
psychické choroby, smrt a násilí,
některým tohle strach nahání,
však duši mou tohle posílí.

Zažila jsem v životě věci zlé,
znásilnění, smrt a zlobu,
ďáblem, temnem zmotané,
jeden čas modlila jsme se k bohu.

Pra-prarodiče byli mým nejdražším bohem,
jsou a byli pro mě svět,
já jim musela říci sbohem,
chtěla bych je ovšem zpět.

To duše mé je temný kout ,
který by mohl utonout ...