...

Někdy slova váznou na jazyku

a pravý okamžik promění se v mžiku,

v minulost jež nelze nikdy vrátit,

získat si mohl, nebo taky ztratit,

vždyť litovat dá se přeci lehce,

tu nikdo nenosíme roucho světce.

Tu vteřinu,

co držíš právě v dlani,

jak naložíš s ní,

může lásku dát i zranit,

jen daruj ji,

vím nejde to vždy lehce,

každý by lásku bral

a dávat už ji nechce...