Slané krůpěje rosy

Oči pálí,
srdce bolí,
slzy tečou,
slova stojí.

Sedím nehnutě v bolesti,
žít můj život to teprv je neštěstí.

A hlava kácí se ze strany na stranu,
na věky věků v bolesti zůstanu.

Snad chci již zemřít a v klidu být tiše,
ženou jsem já co báseň píše.

Mé srdce bojí se,
mé srdce puká,
sedět tu s bolestí,
to jsou tedy muka.

Každý kdo vidí mě - zavírá oči,
i díky němu můj život skončí…