Zavináč

V posteli ležím, lkám a pláči,
v poloze podobné zavináči.
V klubku emocí, stínu, prachu,
na líčkách slzy rozměru hrachu.

Po domově stesk užírá mě!
A k vyplakání zde není rámě.
Domov z pár stěn vytvořit nejde.
Však je to jen vztek.
Tak snad mě přejde!