Deštivá

Ledové kapky jarního deště
dopadají přes sklo na tvář.
Stírám ze rtů hebký vánek oceánů
a z víček sůl.
Jedna po druhé tříští se o řasy
jako nastražené bodce marnosti
a třpytivá vláha usedá do vlasů
chladíc rozedrané myšlenky.
Slunce se hrubě vylilo z mraků.
A přerušilo tu krásu
oslnivým křikem.
Tisíce blýskavých stínů
marnivě roztančených
jako démanty svatebních šatů.
I s bolestí hlavy.
Chci zpátky svůj klid
a obléct se do noci.
Dokud někdo nevymyslí
něco temnějšího.