Hledím na nebe a ptám se proč,
kouknu se dolů a hlava říká: "skoč!"
Lákavě volá propasti dno,
zavírám oči, vem si mě, tmo.
Poslední nádech a poslední krok,
poslední výkřik a poslední šok.
Nebude slz a nebude bolesti,
nebude břemen nemožných unésti.
Až přijde ten čas, ať nepláčou hosti,
sílu jim přeju, té já neměla dosti.
A taky kuráže, které mne neučili,
a lásku, kterou mne neobdařili.
Pěkná báseň,super rytmus ,snad až na poslední větu.
Zkusil bych (kterou mi odepřeli).
Byla by pěkná i jako píseň.
Líbí se mi.
14.05.2013 16:51:22 | Jozef Bojanovský