Oči máš zavřené,
v prázdnotě sedíš,
přestože všude tma,
pozorně hledíš.
Úsměv jde kolem,
tajemství nese, 
odkryj ho, honem! 
Pláčem se třese.
Další smích v popředí,
vzduch náhle chladne.
Copak tu nesedí?
Tady lež vládne.
Otevři zraky,
co v sobě nosíš,
někdy však bolí,
když vidíš taky.
Slepý svět neřeší,,
kdo spřádá plány.
Ne vždy jsou úsměvy,
ze srdce dány.