Starý pán

Po liduprázdné ulici
jde těžce malý starý pán
v ruce má krásnou kytici
na první dojem elegán
má výraz lehce zasmušilý
a jeho oči za skly brýlí
rozhlížejí se do všech stran

Náhle mu zjihne pohled na líci
když slabé paže najdou hlavní z bran
pak malou chvilku prozápasí s petlicí
možná má pocit jako donchuán
ve chvíli vítězství už není malý
při skutku svém je téměř dokonalý
kytičkou uzamkne nejhlubší z ran

A cesta nazpět záhy voní skořicí
v okamžiku je milým hostem zván
na stole teplý závin a čaj v konvici
ta nejmilejší ze všech světských man
znovu má pohled lehce zasmušilý
těkají oči za skly brýlí
doufají v krásno teplých nových rán