Žlutý dům v koutě ulice
ve zlomku malých historií:
Dny dávno zavřených dveří
čas vzdáleným metrem měří
minulost dýchá nostalgií
Proud času žene vzpomínky
na teplo rozpálených kamen
okno roletou zakryté
vzduch plný vůně té i té
pomalu dohořívá plamen
Po schodech na zahradu
cestička, tráva, celý svět
stůl, sklenice limonády
fůra času na nápady
nedá se nikdy vrátit zpět
pěkně plyne, příjemná, melancholicky nostalgická.
Něco jako óda na rodný dům, nebo stavení spjaté s kusem života protkaného pavučinami vzpomínek.
02.06.2013 09:50:18 | Robin Marnolli