Obraz života

Anotace: Pojďme malovat, dokud můžeme...

Začíná to nevinně
vrtám si prsty v hlíně
přede mnou se zjevilo plátno
barev je plno rozbaleno.

Neobratně chytám voskovky
u toho rozlívám vodovky
asi mám nějak začít
nevím, co počít.

Rodiče mi ruku chytají
a k plátnu si se mnou sedají
začínáme pomalými tahy
u toho střídáme všechny barvy.

Zkusím si nový nástroj – pastelky
s kamarády maluji zážitky
zaplňujeme pomalu plátno
bez všimnutí za půlkou jsme dávno.

Došel mi bílý prostor a přichází zděšení
to je konec všeho mého lidského snažení?
Vždyť ještě nemám ani hotovo
neber mi to, prosím tě, potvoro!

Přichází ticho a klid
konec ještě nesmí být!
V tom nekonečnu se ozývá slabá melodie
nese další plátno, ale i přesto úzko mi je.

Sleduji, jak ho připevňuje k hotovému kusu
kyne mi prstem k dalšímu barevnému pokusu
namáčím celé ruce do barev
jimi maluji tento zvláštní jev.

Jak jsem dostala další šanci malovat
to na všech výstavách světa chci ukázat
přesáhnout možná všechna plátna k malbě nabídnutá
dokud ruce budou schopné, tvořit chci jako divá.