Rodák z Kolína

 

Plamínek svíce se jemně chvěl,

když strýček vodku popíjel.

Klokotal potůček outlého mládí,

barvy čiré, jako oči laní,

krásné poběhlice.

 

Zelený v něm plaz se skryl,

vidět byl a krutě pil,

tu čirou lehkou kapalinu,

co nepodléhá času, hudbě, splínu.

 

Potok bezedný,

stejně jako huba plaza,

však temný jako hlava sfing.

Plaz v tichu v rytmu arogance vede svou:

„Všichni jste blbci a já jsem king!“

 

Místo krve proudí v žilách těžká nemoc,

chřipka snad?

On je přeci venku chlad…takhle po ránu.

 

Bolí klouby, hlavinka,

žaludkem mu žáby plavou.

Kvák a kvák, jak podvečerní orchestr.

Minutu od minuty ztrácí zrak,

chudák ten náš plazí strejda zasekl se v čase.

 

Už ho vezou….!

.

.

.

.

.

.

zase